Já dělám v oboru, kde se pro tyhle procesy implementuje podpora. Většinou skutečně proces nějak začne, provádějí se operace různého druhu, různě pojmenované, s různým obsahem, a v závěru se dojde ke konci.
Některé jsou čistě formální, některé mají specifický a pevný název i význam, některé jsou volné. To je ta formální část.
Pak je ta obsahová, kde se dá pro různé aktivity říci, co se tam bude dít. Některé jsou povinné, některé volitelné, některé volné. Pak jě nějaké kriterium, které určí, kdy je konec a algoritmus vyhodnocení.
No.,. nechtěl jsem zabíhat do zbytečného formalismu, ale aspoň takhle.,
Šlo by se bavit i normálně lidsky, kdy pokud bych se zeptal, jak probíhá vyšetřování toho, zda bylo v případě úmrtí člověka nějaké zavinění jiné osoby, dá se poměrně dobře popsat, co se musí udělat, co se běžně dělává, nějaké třeba ilustrativní případy atd.
No a podobně s rasismem.
Sedmej:
Samozřejmě, že se podívali, vyslechli a vyslovili závěr. To tak dělal i Boblig.
Já jsem si právě prdel nedělal, protože tyto případy sleduju a sledoval jsem i v zahraničí a vím, jak to celé funguje.
Na konci cesty je vždycky velké divení se, zejména od těch, co ty svinstva prosazovali nebo bagatelizovali.
Jenze ojedinene excesy jeste nedokazuji prichazejici zmenu pravidel. A udalosti ve zcela jine zemi a jurisdikci nelze automaticky aplikovat na domaci scenu pravidlem „tamhle ty tri veci od nich k nam prisly, to je dukaz, ze od nich k nam prijde vzdycky naprosto vsechno“.
Podotykam, ze netvrdim, ze ke zmene nedochazi. Rikam jen, ze z tohohle se to neda poznat. .
Pro takrka libovolnou podivnost se nakonec nekde po svete podari najit pripad, kdy se stala. Takze timhle zpusobeml ze legitimizovat obavu z naprosto cehokoliv. Respektuju, ze kjazdej se muze bat cehokoliv co uzna za vhodny, ale abych se cizimi obavami citil znepokojen, potrebuju trochu vic, nez, ze se to ve zlomku pripadu ze vsech parkrat stalo nekde na druhem konci sveta.