Rozhodl jsem se zde publikovat svůj postup při přebíjení nábojů. Předem deklaruji, že je to metoda velmi pomalá a absolutně neefektivní pro objemové přebíjení, nicméně na jejím konci jsou naprosto precizně vyrobené náboje, což dosvědčuje mimo jiné i to, že jsem zatím neměl u svých přebíjenek jediný selhač.
Používám lis Redding T7 (takže ve své podstatě jednooperační), ke kterému mám několik hlav, ve kterých mám už přesně osazené a nastavené matrice. Odpadá tak pracné seřizování matric – prostě jen nasadím takovou hlavu, jaké náboje chci zrovna přebíjet a jen dle kroků přenastavuji pozici hlavy.
Celý postup se skládá z několika kroků, které zde podrobně popíši:
Sesbírané nábojnice nejprve nasucho vyperu ve směsi ořechové drti. To je očistí od největšího bordelu, jak vnějšího, tak vnitřního a při následném mokrém praní (bod 4) není už tolik bordelu. Peru je v tomto prvním kroku nasucho v Lyman 2500 Pro Magnum Tumbler a separuji v Frankford Arsenal Quick-N-EZ.
Poté očištěné nábojnice namažu směsí lanolínu a izopropylu, odzápalkuji a naformátuji, přičemž je zároveň vizuálně zkontroluji na praskliny deformace či jiné podobné nedostatky. (Kontrola č.1). Vadné nábojnice vyhodím. Ty dobré následně roztřídím dle výrobce nábojnice, či typu (Nontox apod.).
Puškovým nábojnicím ještě zkalibruji vnitřní rozměr krčku, proženu je kalibrem a případně zakrátím na zkracovačce Lyman Universal Carbide Case Trimmer a srazím poté hrany krčku.
Nábojnice vyperu na mokro s nerezovými piny v pračce Frankford Arsenal Platinum Series Rotary Tumbler.
Po důkladném vyprání je poté pořádně propláchnu na mokro v čisté vodě v kbelíku Frankford Arsenal Quick-N-EZ (to je důležité, aby na nich nezůstaly po usušení fleky) a usuším je v sušičce na ovoce Sencor SFD 950SS, do které se v pohodě vejde 1000 ks 9 mm Luger.
Nábojnice jsou tímto perfektně vyčištěné a připraveny na uskladnění do plastových krabic s víkem, kde si počkají na samotné přebíjení.
Až mám dostatek nábojnic a rozhodnu se vyrábět náboje, tak nábojnice vyperu (respektive vyleštím) opět v Lymanu, tentokráte však s kukuřičnou směsí a leštidlem. Od kroku 5 totiž může uběhnout delší doba a nábojnice mohou mezitím chytit lehkou oxidaci. Po tomto kroku (a separaci opět v Quick-N-EZ) mám nábojnice lesklé jak psí kulky a připravené na přebíjení.
V lisu je nazápalkuji a rozhrdlím. Opět u každé zkontroluji stav zalisování zápalky (správnou hloubku zalisování) a zkontroluji krček, jestli na něm při rozhrdlení nevznikly praskliny. (Kontrola č. 2). Takto si připravím přesně tolik nábojnic, kolik chci momentálně přebíjet.
Nábojnice v sériích po 10 kusech naprachuji. Používám buďto ruční prachovač RCBS Competition (např. u 9mm Luger) nebo RCBS Chargemaster Lite u puškových nábojnic (nebo velkoobjemových revolverových - např. u 44 Magnum apod.) Vždy vizuálně zkontroluji, jestli je všech deset nábojnic řádně naprachovaných.
Naprachované nábojnice poté ručně osadím střelou a v lisu střelu zalisuji na požadovaný OAL. Takto si v sériích po deseti kusech předvyrobím potřebný počet nábojů. Počet nábojů musí přesně sedět s počítadlem na prachovači. POZN – ten ruční prachovač Competition jsem osadil mikrospínačem a digitálním počítadlem, takže i zde mám přesný přehled, kolik proběhlo kroků prachování. Zároveň náboj vizuálně zkontroluji zda nedošlo po nalisování střely k deformaci nebo prasknutí krčku a poválím ho na kontrolu ovality a souososti zalisované střely. (Kontrola č. 3).
Až mám požadovaný počet nábojů (většinou 100 ks), přecvaknu hlavu na lisu na škrtící a žehlící matrici a každý náboj individuálně zaškrtím. Zde už neprobíhá zalisování střely (to bylo provedeno v předchozím kroku) a tak je zaškrcení naprosto precizní.
Po finálním zaškrcení a přežehlení ještě puškové náboje zkontroluji znovu v kalibru (kontrola č. 5).
A tím je náboj hotov a putuje do krabičky kde čeká na svůj velký den na střelnici, kde veškerá výše zmíněná práce a piplačka v milisekundě vylítne do luftu…
No, a to je asi tak vše. Možná se to někomu může zdát až zbytečně pečlivé, ale mám rád precizní práci a precizní výrobky. Také, jak už jsem řekl v ůvodu, neměl jsem z tech několika set tisíc přebitých nábojů zatím jednu jedinou závadu.
Není to zrovna návod na velkoobjemové přebíjení, je to pomalé a pracné, ale pro mě je to také určitá forma relaxace…
Tož asi tak…
EDIT: Ještě jsem zapomněl zmínit, že při jakékoliv manipulaci s nábojnicemi a náboji používám bílé bavlněné rukavice, aby na povrchu nábojů nezůstaly otisky prstů a pot.
Nikdy jsem to nějak exaktně neměřil, ono to ani není při tomto postupu možné správně změřit. Když ale vezmu v potaz pouze kroky 8 - 13, tak tu stovku nábojů udělám za cca půl hodiny. Je to (především oproti přebíjení na multioperáku) značně pomalé a neefektivní, ale protože každý z těch nábojů mám několikrát v ruce, zase na druhou stranu naprosto precizní.
jestli tímhle stylem přebíjíš 100 nábojů za půl hodiny tak mi to zas tak pomalé nepřijde. Myslím že s Lee Turretem jsem někde kolem 200 ks za hodinu, když mám připravené komponenty.
cením tvůj postup.
Můj je cca:
vyhodnotim jestli jsou nábojnice moc zahnojený, pokud ano, propláchnu v cedníku vodou, pokud ne, postříkám je lanolinem v alkoholu a na dillonu přebiju. Každejch cca 250 se jen podívám jestli to prachuje furt cca stejně.
Ty kravo …
Vzdycky jsem tak nejak tusil, ze prebijeni neni aktivita pro me. Ale nikdy jsem se nezamyslel nad tim, co je ten hlavni problem. DIky za ten popis, ted uz mam zcela jasno. Ja poradne necistim ani zbrane. Lestit, a to dokonce opakovane, jednotlivy nabojnice, to je zcel amimo moje mentalni moznosti. I ten zjednoduseny postup co popsal @DPS je pro me prilis narocnej. Asi zustanu u toho, ze ve stejnem casu budu delat nejakou mentalne mene vycerpavajici praci a za to co dostanu si koupim tovarni …
Ale obdivuju kazdyho, kdo umi neco, co je zcela mimo moje moznosti.
Ono ze začátku, před mnoha lety, to bylo opravdu především o tom, jak hodně ušetřit, pokud člověk dost střílí. S tehdejšími cenami komponent se člověk dostal na zlomkovou cenu továrního náboje.
Nyní je to ovšem spíš o tom, postavit si takový náboj, jaký je potřeba. Jasně, u 9mm Luger to už skoro nemá cenu, ale u specialit typu 44 Magnum či dokonce 45-70 Govt. člověk nejen že ušetří více jak 50% ceny továrny (a při ceně zrovna 45-70 od S&B více jak 54 kč/ks to opravdu není marginální částka) ale postaví si opravdu plnotučný (a přesný - viz dále) náboj. Zrovna ten zmiňovaný 45-70 od S&B je značně podmotorovaný (level 1 aby bylo bezpečné ho střílet i z trapdoor zbraní) a je de-facto výkonově na úrovni originálního černoprachu. Já si přebíjím tyhle malé howitzery do Marlina, který snese tlaky na úrovni levelu 3 a dostávám se tak do oblasti afrických ráží Express. Více se o tom rozvádím v threadu Přebíjení 45-70 Government.
Dále si stavím přesné náboje pro kliky. Tam sice člověk neušetří až tolik (kvalitní a přesné střely jsou kru*a drahé), ale pokud chci střílet sub 1/2 moa, tak to chce náboj opravdu postavit tak, aby dané zbrani, vývrtu a délce hlavně maximálně „chutnal“. Takto si stavím např. 223 Remington a 308 Winchester.
u těch devítek je to hlavně o tom umět sehnat matroš za dobrou cenu, pak se člověk dostane někam ke 3,5 korunám kdy to ve větších množstvích tu cenu tak nějak má. Ale s tím jak to postupně jde nahoru nevím. Možná nakoupím matroš na 20K nábojů, kdyby nebylo. A budu střílet ALSY za 4,70 bez práce.
Taky bych radši kupoval, než vyráběl. Pokud bych si mohl koupit to, co chci střílet.
Lanolín a alkohol mi přijde drahé mazání, používám motorový olej.
Peru trochu, ale vždycky. Sice se mi nábojnice novotou nelesknou, ale aspoň nedřu hlaveň pískem. Po letech pokusů mi stačí v ultrazvuku dát do vody trochu octa a oplachovače do myčky. Nemáchám, ale asi bych taky mohl.
Suším průvanem v lískách, pak mažu olejem a ukládám. Do lisu sypu se starými zápalkami. Na jeden průchod padají hotové náboje. Už hodně přes sto tisíc a nikdy žádná závada při střelbě.
Kdybych si s každou nábojnicí týden hrál, nebudu mít čas na střílení, navíc těch nábojů budu mít beztak málo.
Vyrábím, abych mohl střílet. Nestřílím, abych mohl vyrábět.
Ja jsem cvicne jednu davku vypranych nabojnic nechal v tumbleru par minut trepat s cerstve ostrihanou vlnou z maleho Quessantskeho beranka a bylo to paradni. Lanolin z kousku vlny staci klidne na dva, tri tisice .223
Jen to malicko smrdi
Dík za nabídku, ale prozatím mám za to, že by mi to jen zkomplikovalo proces. Kdyby mě někdy v budoucnu napadlo, že lanolín přeci jen zkusím, ozvu se. Ještě jednou díky.
Určitě to znáš, ale já to dělám tak, že mám lanolín rozpuštěný v isopropylalkoholu a to celé mám v mechanickém rozprašovači. Stříknu do zip-locku naplněného hromadou nábojnice, protřepu to, isopropyl se prakticky okamžitě odpaří a zůstává jen mikroskopická vrstvička maziva.
Příjemně se s tím pracuje a objektivně to zlehčuje formátování. Olej určitě funguje taky.
Kdyby cokoliv, stačí napsat. Platí to pro kohokoliv, ten lanolín mi staří v lednici. Jen jsem fakt línej to posílat.
Jo, přesně takto to dělám taky, akorát používám pytel na odpadky. Zkoušel jsem vše možné ale ten lanolín je opravdu nejlepší a nábojnice po něm do matrice klouzají jak po másle… - tedy jak po lanolínu… Zvlášť u puškových 223 a 308 je to prakticky nezbytné.
Mažu v krabičce vyložené hadrem, pár kapek oleje, poválet a hodit do druhé bedny. Je to rychlé a účinné. Žádné umatlané či protržené pytlíky, žádný odpar, žádný únik.
2Hefaistos: Myslel jsem, ze uchylny postup prebijeni mam provozuju ja. Ale ty jsi daleko prede mnou, ze ani nevidim tvoje zada.
Jen v rychlosti a devitky.
Odzapalkuju na LEE APP (upraven pro vetsi vydrz pro swagging 223). Pro prevenci problemu pri zapalkovani jsem zacal praktikovat swagging luzka i u devitek. Zaroven vyhazu nontoxy.
Vyperu v nerezu namokro, dle nalady ususim v troube ci susicce ovoce.
Z Loadmastera jsem byl zvykly devitky nejdriv zformatovat a ozapalkovat. Pak kontrola, a teprve potom samotne prebijeni. Na modre 650 zbytecne. Hilzny v kelimku od kilovky jogurtu striknu Dillonim sragorem, protrepu, necham, prebijim. Nejvic me limituje rychlost doplneni zasobniku zapalek. Podavac hilzen a samodomo podavac strel to jisti. Prachovac RCBS Uniflow se samodomo „case-activation“ vybavou a vlastni prachovaci matrici s vlastni expanzni vlozkou funguji skvele. Usazovacka Hornady se vlastnim prodlouzenym „rukavem“ srovnavajicim nabojnici temer v plne delce, podobne jako to delaji Forster/Redding usazovacky na puskove. Nezehlim, pouze krimpluju v Simplex matrici. Coca-Colu znam akorat z obrazku se Santou. Podle rychlosti doplnovani zapalkovovych trubicek, 600 ks za hodinu no problem.
Tedy pocitano bez te pripravy nabojnic a jejich prani a suseni.
