O přebíjení tohoto náboje není u nás (a vůbec v Evropě) příliš kvalitních informací. Je to dáno především tím, že se v době své největší slávy používal téměř výhradně v USA a po nástupu bezdýmných prachů byl poměrně rychle nahrazen menšími kalibry. Ale to si každý dnes lehce vygoogluje, nebo mu celou historii 45-70 Govt. vyplivne AI.
Mě osobně šlo o to (a stále tedy jde), přebíjet tento náboj na parametry, které jsou dalece za jeho standardními “černoprachými“ výkony. Nebudu se zde tedy zabývat homeopatickými verzemi určenými pro historické trapdoors zbraně, ale výhradně verzemi Modern Lever Action. (Pozn - ve většině laboračních tabulek v USA najdete tři “levely“ přebíjení 45-70. I. - Na úrovni historického originálu, II - pro moderní pákovky, III - pro Ruger nr.1 ) Zde se budu věnovat především prostřední řadě, tedy „Level 2“.
Osobně vlastním pákovku Marlin 1985 SBL (by Ruger) a tedy našlapané laborace pro tuto pušku nejsou nejmenší problém (tělo zbraně je prakticky identické jako v ráži 444 Marlin).
Jenže velká cylindrická nízkotlaká nábojnice 45-70 problém už je. Najít prach, který v ní bude dobře fungovat je trošku oříšek, protože klasické moderní puškové prachy jsou dělány pro veskrze vysokotlaké lahvičkové nábojnice a ve velké cylindrické nábojnici prostě moc nefungují, zvlášť s relativně nízkým tlakem.
Mým cílem bylo dostat se s olověnou střelou 405 grs na rychlost cca 550 m/s (cca 1806 fps) a energii > 4000 J. A to vše při nepřekročení komorového tlaku 2200 Bar (31908 PSI), což je CIP hodnota pro moderní 45-70. Marlin sice prý v pohodě zvládne i 40000 PSI (ráže 444 Marlin má dokonce 51500 PSI / 3550 BAR), ale nechci dráždit hada bosou nohou a budu se držet údajů z USA, kde toho mají s 45-70 pákovkama Marlin a přebíjenými náboji nastřílené opravdu hodně.
Jako první krok jsem samozřejmě prohnal hradly tovární S&B 405 grs SP. Z mé pušky měly ubohých 430 m/s - je jasné, že je to laborace pro trapdoor pušky – tedy level 1 - ten nejnižší.
Zahloubal jsem se tedy do amerických přebíjecích fór a jal nasávat informace. Po mnoha různých pokusech a nekonečných testovacích laborací v QL a GRT se jako ideální prach pro maximální možné výkony s OLOVĚNOU (přesněji Arex EPRX) 405 grs střelou jevil prach Accurate 2230, neboli v tuzemsku Lovex D073.4. Tyto prachy mají v 45-70 asi nejméně strmou křivku nárůstu tlaků a tím nehrozí stržení olověné střely při počáteční akceleraci. Také se s tímto prachem dají dosáhnout celkem zajímavé rychlosti bez velkého nárůstu tlaků. Bohužel ovšem za cenu ne dokonalého vyhoření a tedy nespálených zrn (což je trochu problém, který popíši níže).
Vyrobil jsem tedy několik sad nábojů s navážkou od 45 do 50 grs prachu, vzal pod křídlo hradla, pušku a vyrazil na střelnici. Po několika hodinách, příjemně strávených v oblacích kouře a plamene a s modrým ramenem jsem měl k dispozici tyto výsledky (v grafu jsou zaneseny i výsledky simulací GTR a QL – je vidět, že GRT mělo velmi blízko k reálným datům):
Jak je vidět z tabulek i grafu výše, na magickou hranici 550 m/s a 4000 J se mi podařilo dosáhnout s navážkou 50 grs D073.4, což je taky dle GRT hraniční navážka s tlakem 31726 PSI. Bohužel, nespálených prachových zrn bylo i v této maximální navážce opravdu hodně a občas se dokonce „obtiskly“ zbytky prachu v komoře z předchozího výstřelu do nábojnice při výstřelu následném – viz mikroskopické důlky na nábojnici (na fotce níže je asi nejextrémnější případ, na ostatních nebylo buďto nic, nebo 1 mini důlek, takže tak strašné to zase není):
Dle GRT je procento vyhoření prachu při navážce 50 grs 87,3%. Což není špatné, ale ani nijak super a nespálená zrna bohužel ve zbrani zůstávají.
Nicméně přesnost této navážky v terči je excelentní – na 50 m (na delší střeliště jsem se zatím bohužel nedostal) to se Scout puškohledem Vortex Crossfire II 2-7x32 chodilo prakticky „jednou dírou“. Vzhledem k balistické křivce tohoto náboje (tzv. letící brambora) kdy se za optimální loveckou vzdálenost uvádí 75 – 120 m, je přesnost vysoce nad požadovanou „loveckou“ přesností.
Další věcí, kterou nesmím opomenout, je ovšem zpětný ráz zbraně. Marlin 1895 SBR není lehká (ale ani zbytečně těžká) flintička, navzdory poměrně krátké devatenáctipalcové hlavni. I s puškohledem na QD montáži váží 3,9 kg (pro srovnání - moje 21 palcová pákovka Rossi Puma v 44 Mag. váží jen 2,6 kg). Takže kopanec do ramene je to s plnotučnou navážkou 50 grs prachu solidní (stejně jako plamen výšlehu jak z kanónu) a po celém tom testování a po cca 60 ranách jsem měl pocit, že mě pravou ruku přejel kamion a rameno modré, jako by mě ho masíroval Mike Tyson. 
A to nejsem žádné ořezávátko a mám hezky měkkou botku na speciální pažbě FORM s nastavitelnou lícnicí pro použití puškohledu – viz:
Jako ostatně u všech mých přebíjenek (kromě 9 mm Luger) ovšem chci udělat i „plinkací“ a méně nukleární navážky, kde prach zcela vyhoří již v hlavni a nebudou tedy nespálená zrna zůstávat ve zbrani a také rameno se při výstřelu nebude cítit, jako kdyby do něj narazila rozjetá lokomotiva. Tam ale ještě hledám vhodný prach, jako zatím zajímavý kandidát se jeví D037.2 (který mám v portfoliu a kterým přebíjím plnotučné 44 Magnum) se kterým se při navážce 29 grs dá se střelou 405 grs dosáhnout ještě slušných 490 m/s (oproti homeopatických 430 m/s u S&B). Uvidíme, jak na tom bude s přesností.
Zcela druhou stranou spektra jsou pak navážky pro Ruger nr. 1, kde se s 57 grs prachu Accurate 2230 (Lovex D073.4) a 22 palcové hlavni pomalu dostáváme už do teritoria afrických Express ráží – 650 m/s a 5570 J. Nicméně tuto pušku nemám a po tom, co mám vyzkoušeno s mojí maximální navážkou pochybuji, že by si ji moje rameno přálo.
Jaké máte vy zkušenosti s přebíjením 45-70 Government?
Každopádně je to z jejich strany přešlap jak sviňa…