Datum konání zkoušky: 12. listopadu 2025
Střelnice: CS Solutions Brno
Jméno komisaře: Ing. Jindřich Vláčil, MBE
Počet uchazečů: 18 + 2
Počet úspěšných: 8
Můj výsledek: úspěch
Zbraň zejména na obranu jsem měl v plánu si pořídit už někdy v roce 2015, ale mělo to pro mě nízkou prioritu (naštěstí žijeme v bezpečné zemi) a vždy, když jsem se začal odhodlávat ke zkoušce odborné způsobilosti, mi do toho něco jiného vlezlo. Takže jsem to roky odkládal.
Měl jsem jakési povědomí o tom, že se chystá nový zákon o zbraních, ale až teprve v září 2025 jsem se dozvěděl, co to pro uchazeče bude znamenat. Vyšší náklady, nezažitý postup u zkoušek, méně zdrojů k přípravě atd. Rozhodl jsem se tedy stihnout získat zbrojní průkaz skupiny E dle starého zákona do konce roku, aby se z něj stalo rozšířené zbrojní oprávnění.
Příprava mi zabrala necelé dva měsíce. Byl jsem s kamarádem třikrát na střelnici, kde jsem se učil správný postoj, úchop a spouštění. Absolvoval jsem měsíc před a týden před konáním zkoušky přípravné kurzy a den před konáním ostré zkoušky také zkoušku nanečisto, vše na střelnici CS Solutions. Hodně mi pomohlo si zbraně, které budou na zkoušce, osahat a natrénovat si manipulaci. Z YouTube videí toho člověk sice hodně pochopí, ale nic si nenacvičí. Kromě toho jsem si pořídil airsoftovou repliku pistole Colt 1911 na trénink nasucho.
Učení na teoretickou část jsem začal čtením legislativy (nejen zákon o zbraních, ale i zkušební řád), pročtením všech otázek a následným drilem v mobilní aplikaci. Dobrý nápad je označit si otázky, které člověku přijdou nejasné, a na ty pak pořád dokola odpovídat. Došel jsem do bodu, kdy jsem u některých otázek viděl samotné odpovědi (respektive jenom zahlédl klíčové slovo v nich) a hned jsem věděl, která z nich je ta správná.
V den D jsem nemohl dospat, vzbudil jsem se ve 4 ráno a ještě si opakoval nejzáludnější otázky. Na zkoušku jsme se měli dostavit v 7:30, proběhla prezence a zaplacení poplatku komisaři a střelnici. Poté se kolem osmé dostavil pan policista v uniformě a s ním i paní policistka v civilu. Když konečně zkušební komisař vlezl do místnosti, polilo mě horko. Hned jsem ho poznal. Byl to pan Vláčil, který se na svých webových stránkách prezentuje slovy: „Jsem chápán jako nejpřísnější zkušební komisař v Brně. ‚Projdete-li‘ přese mě, uspějete u jakéhokoli jiného zkušebního komisaře.“
Můj názor na něj se ale záhy změnil na základě jeho chování. Měl korektní vystupování, občas nadhodil něco vtipného a spíše měl snahu nás uklidnit, než aby na nás pouštěl hrůzu.
Teoretický test jsem odevzdával jako první po nějakých šesti minutách, kontrola nebyla potřeba. Po vyhodnocení se s námi čtyři žadatelé rozloučili, protože skončili těsně pod požadovanou hranicí. Pak tuším dva nebo tři měli nějaké chyby, ale ostatní (včetně mě) to měli za plný počet. Kromě jedné paní, která si zapsala skupinu C, si všichni zapsali skupinu E (a případně si ostatní skupiny na místě škrtli z důvodu nadbytečnosti, když se bude stejně v lednu přecházet na rozšířené zbrojní oprávnění). Zároveň se k nám připojili dva uchazeči opakující praktickou část zkoušky. Ti šli na řadu jako první, jinak nám nechal pan komisař v pořadí volnost.
Před samotným zkoušením nám dal přesné instrukce. Manipulace u žadatele o skupinu E probíhala pouze s pistolí a brokovnicí. (To mě potěšilo, u malorážky jsem při tréninku dělal nejvíce chyb.) Mířenou ránu jistoty chtěl vidět povinně při funkční kontrole zbraně, tj. po rozborce. Jinak jsme mohli odkládat zbraň ve stavu střelecké pohotovosti (tedy se závěrem vzadu), případně spouštět kohout. Vysloveně upozorňoval na povinné vybití mechanismu zbraně před rozborkou a také na čekání u selhače s nataženýma rukama. Měl jsem na něj několik dotazů ohledně manipulace, které mi uspokojivě zodpověděl.
Na řadu šli nejprve repetenti, další pořadí jsme si mohli určit sami. Praktickou část zkoušky úspěšně absolvovala polovina z těch, co zvládli teoretickou část. Dva uchazeči (včetně jednoho repetenta) nenastříleli, dva nepočkali dostatečně dlouho u selhače, jeden odložil zbraň bez provedení kontroly a se zbývajícími jsem neměl možnost se o jejich chybách pobavit.
Já praktickou část absolvoval jako jeden z posledních a měl jsem při manipulaci zpětně vzato paranoidní pocit, že se mě bude snažit komisař něčím nachytat. Takže jsem to tak trochu přeháněl. Při kontrole pistole jsem závěr přetahoval třikrát, do šachty a do komory jsem se díval extra zblízka, před simulací střelby jsem ověřoval stav pojistky, neustále jsem se díval skrze svazek hlavní u brokovnice a trval jsem na tom, že z hlediska bezpečnosti je nutné před rozborkou mířenou ránou jistoty vybít natažený bicí mechanismus brokovnice. Každý pohyb jsem si několikrát rozmýšlel.
U řešení závady typu „slabá rána“ u dvojky brokovnice jsem se zasekl na tom, že otevřít závěr, vytáhnout náboje, podívat se do svazku hlavní a odložit ji je podezřele jednoduchý postup. 
Začal jsem nesmyslně řešit, jak poznat, který náboj je ten vadný. Vypadá to, že jsem od zbrojíře předtím dostal špatnou informaci o tom, která spoušť ovládá který lauf a to se panu komisaři moc nelíbilo. Naštěstí předtím deklaroval, že mu záleží na tom, jak se zbraní zacházíme a ne na tom, co říkáme, takže to asi ani nemělo žádný vliv na výsledek. Každopádně jsem manipulaci zvládl.
Před střelbou jsem byl dotázán, zdali chci nástřelné rány, na což jsem odvětil, že je rád využiju, když to jsou tři náboje zdarma. Tím jsem rozesmál nejen komisaře, ale i přísedící policisty.
Zásahy po cvičné střelbě byly rozeseté po celém terči a komisař mě upozornil, že můžu v klidu zvolnit a před každým výstřelem si odpočinout. Jenže já už to chtěl mít rychle za sebou, takže jsem tam těch pět nábojů nasázel v rychlém sledu a nějakou chvíli vůbec netušil, jestli jsem prošel. Nedíval jsem se při střelbě na terč, jen se snažil správně držet pistoli a spouštět. Byly z toho čtyři úspěšné zásahy (ten pátý lízl papír), takže jen následovala gratulace, formality a rovnou i návštěva OSZBM, kde jsem si hned požádal o zbrojní průkaz.
Přístup pana Vláčila hodnotím jako shovívavý (a stejný názor bych nejspíše měl, i kdybych neprošel). Byl sice přísný, ale spravedlivý. A měl snahu nám vyjít vstříc, dokonce mě i varoval před špatnou manipulací. Když jsem totiž dostřílel své tři nástřelné rány, automaticky jsem chtěl vyhodit zásobník a provést kontrolu zbraně, tak jak jsem to měl nadrilováno. Jenže k tomu jsem v tu chvíli nedostal pokyn, protože jsem neoznámil konec střelby. Díky včasnému upozornění jsem tu chybu neudělal, pouze jsem se zlehka dotkl tlačítka vypouštění zásobníku. Takže hlásím úspěch.
), on mi pogratuloval, přítomní policisté taky a já jsem si rovnou na střelnici požádala o vystavení ZP (měla jsem “full service”, takže zařizovali úplně všechno oni). Následující týden, ve čtvrtek 27. listopadu, mi volali z Příbrami, že mám připravený ZP, takže v pondělí 1. prosince jsem si pro něj zajela a paní na přepážce mi zaškrtala ve formulářích na nákupní povolení a výjimky, co bylo potřeba a vytečkovala, co mám vyplnit já a já to hned odpoledne po příjezdu domů datovkou odeslala. 2. prosince mi v 8:01 cinkla datovka, že povolení a výjimky jsou vyřízené, takže jsem si zajela koupit Glocka 19 na Lero (za úspěšně složenou zkoušku dávají voucher na 500 czk) a 3. prosince jsem jela do Kolína Glocka zaregistrovat. Tam to trvalo cca 15 minut, dostala jsem průkaz zbraně a bylo hotovo. Takže vlastně dneska je to přesně týden, co můžu nosit 