Přesně. Už dávno mi nejde o to, aby vypadaly jako nové. Úplně si vystačím s tím, že jsou opravdu čisté. Ale hlavně včetně záp. lůžka. Protože to dělá v lisu největší bordel. Viděl jsem to na všech svých předchozích 4 LEEčkách.
Proto - moje 650tka vypichování nepoznala a je to na ní vidět. Vlastně ani nasucho pranou hilznu.
Jo, to souhlasím. Ale nedělám to tak a kromě toho, že občas procvaknu zápalkovací trn, aby se nepodlepoval bordelem ze starých zápalek, čas od času lis vyčistím. Tak kolem 20ti tisíc… Prostě, jak se začne špína projevovat.
Dvojí zpracování nábojnic je fůra práce navíc, která mi za to nestojí.
Mít ale elektrický decapper a rollsizer, pral bych taky až potom. Ovšem zase ta investice…
Zlí jazykové tvrdí, že nábojnice se prát nemusí vůbec. Prý. Takže škála možnosti je vážně široká, každý si na ní to své místečko obhájíme snadno.
Z mé zkušenosti to nevadí u devítek, ale větší nábojnice se už bez praní hůře formátujou a člověk se možná zbytečně nadře. To samé mazání, ne že by to bez toho nešlo, ale celá operace přebíjení je prostě méně fyzicky náročná. Aspoň taková je moje zkušenost v kontextu Lee Turret Classic.
Jasně. Mazání je fajn a mazat špínu prasárna. Ale jo, téma je obecné a já mluvím hlavně o lugerech. Válcové nábojnice by bez praní a mazání šly asi líp než kuželové.
V momentě kdy zbraň neberu jako spotřebku, a mám i nějaký oldtimer, který nechci „dojet“, případně rovnou „domrvit“, přestává být otázka prát-neprát na pořadu dne.
Jak říkám už dříve, každá pozice jde obhájit.