Podle policie muž mladíkům zlomil rybářské pruty a následně vytáhl střelnou zbraň. Tou na ně mířil a pronesl výhrůžku: „Ještě půl slova a bude to.“ Poté jim přikázal, aby okamžitě místo opustili.
„Provedená dechová zkouška prokázala hodnotu přes tři promile. Devětačtyřicetiletému muži byla odebrána plynová zbraň a bude se zodpovídat z výtržnictví a nebezpečného vyhrožování,“
Rybářský horor na Blanensku. Opilý muž mířil na chlapce zbraní a padl výstřel
1 Líbí se
Pro uplnost je ovsem dobre zminit, ze slo o plynovku. Takze to nelze pouzit ke kampani „kver dostane kdejakej blazen“.
Akorad me v tenhle pripadech vzdycky napadne, jak by se lidi, pripadne media, pripadne soud, vyporadali se situaci, kdy by jeden z tech dvou kluku byl ozbrojen ostrou strelnou zbrani a v ramci NO agresora zastrelil …
1 Líbí se
Mezi rybáři se najde magorů víc, než je půměr. Zbytečných konfliktů u vody jsem už pár zažil. Naštěstí jenom verbálních. V posledních letech už moc nerybařím, tak to zase tolik neřeším. Ale jsou vody, kam si železo radši beru.
Kdyby na tebe mířil někdo pistolí, tak bys proti němu zkoušel tasit a doufal bys, že budeš rychlejí?
To netuším, v podobné situaci jsem nikdy nebyl. Ale už jsem zažil situaci, kdy dvojka divnejch chlapíků přišla požádat „o cigáro“ s trubkou v ruce. Naštěstí se zrovna vrátil kámoš, co si byl odskočit a bylo to 2:2. Tak zase odešli. Těch situací může být přehršel.
Kdybych mel pocit, ze stejne dojede k vyostreni a strelbe, asi bych zkusil prekvapit nejakym padem do strany s tasenim. Nez se nechat strelit jako kus dobytka, byt s moznosti sebeobrany u boku.
Shodou okolnosti jsme o tomhle zrovna vcera na treninku debatovali.
Univerzalni odpoved neexistuje. Pokud veris, ze se to porad jeste muze obejit bez strelby, pak boj zbytecne nezahajuj. Pokud ale takova moznost uz na stole neni, pak cokoliv je lepsi, nez zustat stat. Takze bud’ tas a ulov ho, nebo zacni utikat. Neda se obecne rict co je lepsi. Ale nenapada me scenar, ve kterem by byla dobra strategie zustat stat.
A pokud na strelbu dojde - nikdy nezapominej, ze boj nejkonci zasahem. Pro tebe boj konci teprve, kdyz jsi vyhral, nebo ti definitivne selhalo telo. Pocet zasahu, tvejch ani jeho, neni v prubehu boje dulezity.
2 Líbí se
Pokud situaci vyhodnotím tak, že útočník hrozbu neuskuteční, tak je zůstat stát legitimní řešení.
Obecně, tasit proti někomu, kdo už na mě míří, je v zásadě konec. Nikdo (normální) netasí tak rychle, jako připravený střelec střílí.
Jediná šance, jak tasit a mít nějakou šanci (ale musí se to umět), je odvést pozornost útočníka, nebo mu míření překazit. Odvést pozornost se dá všelijak, třeba hodit po něm batoh. Jak překazit míření má také spoustu variant od toho skočit do úkrytu po „hey homie, is it my briefcase?“ (film Collateral).
Řešení je ale vždy situační a připravit se na něj dopředu úplně nejde.
Já si to umím představit jen v situaci, kdy už uvidím, že někoho střelil předemnou nebo že nejde o loupež, ale o nějakou pomstu nebo tak něco. Pak to házení „batohu“ a odvádění pozornosti chápu. Ale kdyby na mě někdo na rybách namířil ať vypadnu, že to je jeho místo, tak se zbalím, odejdu a volám policii. Nebo že chce peněženku a ať táhnu, tak to samé. Nějak nevím proč jít k vůli takové situaci do přestřelky. A jasný, nevím ani v té mnou popsané situaci, jestli by mě pak nestřelil. Ale z mého pohledu je šance na přežití větší než jít do přestřelky, kde taky nevím jak dotyčný je zručný nebo mě nesmahne dřív než stihnu pohnout rukou, protože se i lekne.
Nebo proste predstirat infarkt. Pomalu rukama k hrudi, chroptet, pomalu vravorat… a terba pak i tasit.
1 Líbí se
Ja neresil jak poznat jestli se to jeste bez strelby obejit muze, nebo uz je strelba nevyhnutelna. To je o osobnim odhadu konkretni situace na miste. Ja jen rekl, jakou reakci mam v te-ktere variante za vhodnou.
Ostre a hned dvojite nesouhlasim. Zaprve to neni pravda. Za druhe, konec bude teprve az bude konec. Ale dokud ta chvile neprijde, nema myslenka „to je konec“ v hlave co delat. Je to totiz mimoradne nebezpecne sebenaplnujici se proroctvi. Pustit si neco takovyho do hlavy nema naprosto zadnou vyhodu. Jen negativa.
Pokud na tebe někdo míří zbraní, a ty se rozhodneš tasit, tak co čekáš ze se stane? Že bude útočník čekat, až si vytáhneš zbraň a na něho vystřelíš, nebo si řekne, že to taháš jen na efekt? Nebo udělá jedinou (logickou) věc, kterou může udělat, a to, začne bezprostředně střílet protože bude v bezprostředním ohrožení?
Tím, že se pokusíš tasit na někoho, kdo na tebe míří je konec, jak ve smyslu řešení situace (ta situace se může vyvíjet jen jediným směrem a to střelbou útočníka) a nejspíš i konec tvůj, ledas by měl štěstí a útočník se netrefil. Pokud na tom stavíš svoji sebeobranu, tak good luck.
Samozrejme, ze zacne strilet. To ale neznamena, ze a) vystreli, b) trefi, c) trefi tak, ze te ukonci.
Uz jsem to tu zminoval. Delam pomerne casto figuranta. Moje zkusenost mi nedovoluje klast rovnitko mezi „rozhodne se vystrelit“ a „vystreli“ ani mezi „vystreli“ a „trefi“. No a pak, obcas na strelnici mivame nejakeho toho sebevraha. A od nich jsem se zase naucil, ze rovnitko nepatri ani mezi „trefi“ a „usmrti“.
Ale predevsim - nejak se mi asi nedari se vyjadrit naprosto jasne. Situaci, kdy se utocnik strilet bezprostredne nehodla jsme uz vyresili a tam jsem ti dal s resenim za pravdu. V tom se tedy uz nema smysl dal pitvat.
V cem se neshodujeme je vhodna reakce v situaci, kdy podle tveho hodnoceni utocnik uz bezprostredne smeruje k tomu, ze zkusi vystrelit. A ty i v takovem pripade navrhujes stat a cekat. A ja s tim nesouhlasim.
Ano, mluvim o situaci, ktera neni vyhodna a vyvaznes jen se stestim. A ja se o to presto pokusim a mam to za to nejlepsi co v dane chvili muzes udelat. Zcela zjevne nejlepsi reseni, protoze jedinne mozne. Tvoje rada nedelat nic mi pripada natolik spatna, ze si stale jeste myslim, ze si proste jen nerozumime a mluvime kazdy o necem jinem.
1 Líbí se
Já se musím přiznat, že asi na základě argumentů co píše @dan beru to co jsem napsal zpět a jo, souhlasím s ním, že někdo z nich klidně mohl toho pitomce zastřelit. A tasit proti namířené zbrani by asi pro někoho z nich i v téhle situaci mohlo být pochopitelné.
2 Líbí se
… obzvlast, kdyz to uvah zapojime informaci, z kluci byli dva. Najednou uz se nejedna o rozhodnuti jen za sebe. I kdybyste se sebe povazovali za idealni reseni nedelat nic a az do (jakehokoliv) konce doufat, ze vam ve skutecnosti ublizit nechce, rozhodnete se stejne, kdyz tam s vama bude bracha, syn, tchyne …
… a je treba zohlednit moznost, ze az skonci s vama, bude na rade ten druhy ?
Ne, já jsem reagoval na tvoje konstatování
Pokud jsi tím myslel „scénář“ v situaci, když jsem v přestřelce, tak samozřejmě zůstat stát je blbost. Pak souhlasím s tím, že cokoliv je lepší než zůstat stát.
Hranice je mezi tím, „někdo na mě míří“ a „někdo na mě střílí“.
@Sedmej tady se ptal na míření:
A v kontextu této konverzace jsem reagoval tím, „tasit znamená konec“. Věta začíná „Obecně“, a byla to odpověď Sedmýmu, resp. odpověď k tématu, „někdo na mě míří“, ne konkrétně na tebe. Až když jsi to zpochybnil jsem reagoval přímo na tebe.
Pro jistotu, ještě jednou OBECNĚ a detailněji:
Pokud na mě útočník míří zbraní, tak jí hrozí (a nejspíš chce něco jiného, než mě zastřelit, protože to mohl udělat hned). Situace se pak může vyvíjet různě, podle toho, jestli dosáhne toho, co chtěl, nebo, i když toho nedosáhne, nebude schopen hrozbu uskutečnit.
Tasit v téhle situaci znamená jakýkoliv možný konec bez střelby vyloučit z důvodů, které jsem uvedl. A ve střelbě nemůže útočník prohrát logicky, má náskok, nemusí tasit a cílit. Spoléhat se na to, že prohraje případkově, protože mu nevystřelí zbraň, netrefí se, nebo se trefí, ale zasáhne nedůležitou část, nebo zasáhne, ale stejně ještě budu schopen vystřelit (a trefit) je pošetilé.
Takže abych to shrnul. V přestřelce rozhodně nezůstat stát. Pokud nejsem v přestřelce jsem velice pravděpodobně (téměř jistě) pod hrozbou zbraní, kde cílem útočníka není mě zastřelit. Tasením si „o to řeknu“.
A abych předešel dalším elaborátům na téma, ale když mu strhnu ruku, chrstnu do obličeje vodu, atd. tak tasit mohu, tak znovu zdůrazním, že reaguji na původní otázku: někdo na mě míří, mám tasit? Odpověď je výše.
Co mohu (a měl bych) dělat, je, ze situace „někdo na mě míří“ se pokusit vytvořit situaci „nikdo na mě nemíří“ a když se mi to povede, tak pak mohu i tasit. Produkce situace je nedílnou součástí teorie a nácviku sebeobrany, a jak napovídá už název, záleží/vychází z konkrétní situace, obecný návod může být jen obecný.
1 Líbí se
Znovu mluvis o jen o variante „utocnik na me miri, ale strilet bezprostredne nechce“. Tam jsem rekl, ze s tebou souhlasim a mam to za uzavrenou vec.
Ja mluvim o situaci „utocnik na me miri a bezprostredne se chysta vystrelit“. Tam nevidim zadny duvod cekat, az doopravdy vystreli. I v „rucni“ sebeobrane plati, ze pokud uz je utok nevyhnutelny, nemas cekat, az k nemu opravdu dojde a mas zareagovat proaktivne. Vsechno co tvrdim je, ze uplne stejny princip plati i pro sebeobranu se zbrani.
Sedmej ve svym dotazu neupresnil, kterou z tehle dvou situaci ma na mysli. Ty tyhle dve varianty nerozlisujes a radis vzdy reagovat az ex-post. Ja je rozlisuju, protoze jejich reseni se zcela zasadne lisi. Ja zastavam nazor, ze kdyz je utok nevyhnutelny, je zbytecne, ba primo skodlive, cekat az zapocne.
Zda se ale, ze na tom se neshodnem. Nastesti, nemusime. Sedmej si proste bude muset vybrat sam, ktera odpoved mu dava vetsi smysl.
1 Líbí se
Ne, mluvím o dvou variantách: „útočník na mě míří“ a „útočník na mě střílí“.
Tvoje varianta „útočník na mě míří a chystá se bezprostředně vystřelit“ je totéž jako moje „útočník na mě střílí“ a podobně tvoje „útočník na mě míří a nechystá se bezprostředně vystřelit“ je moje „útočník na mě míří“.
Takže máme oba dvě kategorie se stejným postupem. Ty máš teda ještě „útočník na mě střílí“, ale já tam žádný rozdíl nevidím. Pro mne je z pohledu sebeobrany stejná, jako ta „míří a chystá se bezprostředně vystřelit“.
Proč? Protože identifikaci toho, že „útočník na mě míří a chystá se bezprostředně vystřelit“ mohu provést pouze v kontextu situace (podle toho, co se dělo, nebo děje současně). Jenom z toho, že na mě míří, to neplyne.
Co ale mohu identifikovat z toho, že na mě míří (a dosud nevystřelil) je, že nejspíš mě zastřelit nechce, ale chce něco jiného (viz moje příspěvky výše).
Jinými slovy, situace „útočník na mě míří a chystá se bezprostředně vystřelit“ je důsledkem něčeho jiného, než toho, že na mě míří.
Sedmej nemusel nic upřesňovat. Kdyby chtěl vědět jak se chovat v situaci, kdy na něj někdo střílí, zeptal by se jinak. Nebo si fakt myslíš, že se ptal na to, co má, dělat, když se ho někdo snaží zastřelit, ale ještě se k tomu nedostal, protože zrovna je u míření?
To, že „na mě někdo střílí“ neznamená, z pohledu sebeobrany, nebo chování se v situaci, nutně, že už vystřelil. Existují situace, kdy bude stačit, aby útočník jen začal tasit, a obránce může z jistotou předpokládat, že bude střílet (a ani se nemusí dostat k tomu, aby začal mířit). Ale to jsou přesně ty situace, jejichž identifikace vyplývá v kontextu a děje a ne z toho, že útočník tasí, nebo míří.
Ke srovnání s „ruční“ sebeobranou (bojem beze zbraní): Tam je možnost uplatnit ji (sebeobranu) jako hrozbu zanedbatelná a srovnání se sebeobranou se zbraní (nebo proti zbrani), kde je hrozba zbraní naopak zásadní součástí řešení situace, pokulhává.
1 Líbí se
Jak tu dokola čtu „poznám/nepoznám, že chce vystřelit“.
Opakovaně jsem se snažil si představit, jak bych tyto dva jevy rozlišil. Mohli bydte mi zkusit napsat nějaký příklad, jak to vnímáte nebo si to představujete?
1 Líbí se
Zjevne se nepotkavame v definicich pojmu. Ja si pod „strili na me“ situaci, kdy jeste zadny vystrel nepadnul proste nepredstavim. A i ted mam zabrany prijmout takto extenzivni definici toho pojmu. Za me se bez vystrelu nestrili.
S tvoji definici pojmu „strili se“ uz to co rikas smysl dava. Ja ty pojmy pouzivam v kontextu zakona, ktery, kdyz chce postihnout jak „utok bezprostredne hrozi“ (ale jeste nezapocal) tal utok probiha (trva) tak explicitne zmini oboji, protoze to nepovazuje za totez. Kdezto ty ano. Zrejme jsem byl jedinej, kdo to pochopil spatne, protoze nikdo jiny s tim co rikas problem nemel. Hlavne, ze jsme se domluvili. Rovnou jsem rikal, ze to bude nejaky nedorozumeni, protoze takovej nesmysl bys nerikal.
Nepredstavuj si, ze na to existuje nejaky univerzalni algoritmus, ktery by meli vsichni znat a pouzivat. Ty tu situaci proste vyhodnocujes na zaklade svych predchozich zivotnich zkusenosti, ktere ma kazdy clovek jine. A bud’ ti instinkt rekne, ze se vystrelit chysta, nebo ti rekne, ze ten okamzik jeste neprisel. Pro tebe je v te chvili rozhodujici jedine tohle.
Ve skutecnosti takova rozhodnuti delas vlastne neustale. Jdes pozde vecer domu a na „tvem“ chodniku stoji skupinka nekolika lidi. A ty se rozhodnes, jestli zustanes na svem chodniku a projdes bezprostredne okolo nich, nebo ti instinkt poradi, ze takhle blizko okolo nich jit nechces a prejdes na protejsi chodnik. Nemyslim, ze mi budes umet vysvetlit na zaklade ceho presne jsi se rozhodnul. A i kdyby ano, neznamena to, ze kdyz se do stejne situace dostanu druhy den ja, ze muj pocit bude stejny.
Nebo jeste jinak. Stojis na prechodu a koukate si s prijizdejicim ridicem do oci. Ty se musis rozhodnout, jestli je bezpecne vstoupit do vozovky, nebo je lepsi pockat. A ty ten odhad udelas a zachovas se podle nej. Dokazes mi popsat podle ceho presne se v tom okamziku rozhodujes a nepouzit v te vete slovo instinkt nebo pocit ?
Nemluvime o schopnosti „videt budoucnost“. Mluvime o odhadu. Bez odhadu se v zivote neobejdes. Nejde reagovat na veci teprve az se stanou. Cimz jsme se kruhem dostali zpet k nemu sporu s Risou, kdy ja mel dojem, ze on rika prave tohle - ze reagovat mas teprve az vystrel padne a proti tomu jsem plamenne protestoval, protoze to neni dobre. Ale uz vim, ze tim myslel neco jineho.