Protože můj elaborát o přebíjení tohoto náboje na ZK zmizel společně se zánikem toho fóra, zkusím ho napsat zde, ale ve zkrácené verzi.
Je obecně známo, že výrobci v dnešní době nevyužívají zdaleka plný výkon tohoto náboje, tak, jak byl historicky navržen. Například S&B má tyto náboje takřka v „homeopatické“ laboraci (pouhých 369 m/s s 158 grs střelou!), což vyplývá i z níže přiložené tabulky.
Opět jsem měl za cíl vyrobit dva typy laborací. „Plinkací“, na úrovni 38 Special+P+, tak, aby nedocházelo k překročení rychlosti zvuku a pak pochopitelně plnotučnou, využívající pontenciál tohoto náboje naplno.
Střílím tuto ráži z čtyřpalce Rugeru GP 100, který je obecně znám, že je to „tank“, který snese bez problémů dlouhou střelbu i s těmi nejnadupanějšími laboracemi.
Jako prach pro plinkací laboraci jsem nakonec zvolil rychlý D032 a s navážkou 6,2 grs a poplastovanými střelami ARES 158 grs se dostal na pěkných 322 m/s. Je to příjemná rána i pro nezkušené revolveráře a přesnost je excelentní. Snad jediná nevýhoda je, že D032 IMHO dost kouří, ale zase z revolveru nevysypete sto ran za pár minut, že… 
S plnotučnou variantou to bylo trošku složitější, zkoušel jsem D036, D037.1 a D037.2, D037.2 mě ale nepřesvědčila, přece jen je vhodnější pro .44 Magnum. Možná by byla vhodná pro dlouhé hlavně (6 a 8 palců) či dokonce karabiny - v pákovce by se dalo dosahovat pomocí tohoto prachu velmi zajímavých výsledků. D036 není špatná, ale přece jen je vhodnější pro 10 mm Auto.
No a s tou D037.1 jsem nakonec zvolil „zlatý střed“, tj. 12,5 grs pod 158 grs FMJ, kde už je rychlost solidních 417 m/s a energie pěkných 890 J. Zkoušel jsem (viz tabulka) i nasypat „trochu“ více, ale to už bylo (dle QL i GRT) přes maximální tlak pro 357. Ale prdy to byly slušné… 
Jak přebíjíte 357 Magnum vy?
