Diskuze věnující se nejrozšířenější zbrani světa (udává se zhruba 100 milionů vyrobených kusů), ákáčku čili kalašnikovu.
Odmalička mě fascinovaly kalašnikovy, takže když jsem krátce po získání zbrojního průkazu zahlédl inzerát na AK-47 v dobrém stavu, byla to jasná volba. Ne, že bych byl fanda Sovětského svazu (to spíše naopak), ale přednosti jako robustnost a jednoduchost konstrukce, odolnost, nízké náklady na výrobu a provoz a všeobecné rozšíření po celém světě mě oslovily. Jsem si vědom toho, že u nás je více populární Sa. vz. 58, který je v lecčems lepší, ale i přesto jsem preferoval klasiku.
Prodejce o zbrani věděl jenom to, že má frézované pouzdro, což bylo běžné u typu 3, v Sovětském svazu vyráběném do roku 1959. (Poté přešli na výrobu AKM, které vypadá jinak.) Tenhle konkrétní kus byl vyroben v roce 1963, takže bylo jasné, že pochází z druhovýroby. Jak jsem zjistil ze značky (zakroužkované číslo 11), jedná se o zbraň polské provenience, která se tehdy vyráběla v továrně Zakłady Metalowe „Łucznik“ v Radomu.
Následně jsem se dopátral toho, že Poláci si tehdy AK-47 vylepšili po svém a výsledkem byla zbraň označovaná jako Kbkg wz. 1960, plným jménem Karabinek-granatnik wzór 1960. Vylepšení spočívalo v tom, že zbraň umožňovala přímo z hlavně střílet granáty.
Bylo to navrženo tak, že na pažbu se nasadil gumový návlek tlumící zpětný ráz, zablokoval se zpětný odběr plynů, na ústí hlavně se nasadil granát a zbraň se nabila pomocí speciálního zásobníku s kapacitou 10 nábojek. Tento typ zbraně tedy poznáte dle ovládacího prvku na plynovém násadci a dírky pro zajištění návleku nacházející se uprostřed pažby.
Každopádně vystřelením nábojky se odpálil granát. V praxi to vypadá nějak takhle:
V Polsku jsou zachovalé kusy dost žádané, jejich cena se pohybuje mezi 6500 a 8000 zlotých (v přepočtu 37 až 46 tisíc korun), takže mnou zaplacená cena 14 500 Kč (samotná zbraň bez zásobníků) za dlouhodobě uložený kus mi přijde více než dobrá. Jen budu muset před častějším používáním dřevěné části zbavit zatuchlého odéru (zřejmě to bylo skladováno ve vlhkém prostředí), přestříkat otlučenou tyčku vytěráku barvou a pouvažovat o koupi kompenzátoru.
1 Líbí se
Ta fabrika Lucznik vyráběla šicí stroje.
Dobrý kauf.
1 Líbí se
Ten sici stroj mam doma. 
1 Líbí se
Minulý měsíc jsem si pořídil kompenzátor zdvihu KompN2 Combat od brněnské firmy Navratil Arms. Nechal jsem si ho na počkání od pana Navrátila dopasovat na hlaveň přímo v jeho dílně. Firma vyrábí i kompenzátory pro Sa. vz. 58.
S kompenzátorem jsem zatím velice spokojený, za tu cenu (900 Kč) to je bezkonkurenční. Po vystřelení necelých 500 nábojů mohu konstatovat, že jsem si na své polské ákáčko zvykl a střelba se stala zvladatelnou. 
Mrknul jsem na to a vypadá dobře. Stranová kompenzace ala Zendl ale není, že? Tj. myšleno dle převažujícího úchopu levák vs pravák.
K tomu se nedokážu vyjádřit, Zendl neznám. Popis funkce kompenzátoru KompN je uveden na webových stránkách firmy, mají tam i video s porovnáním.
Já po testování spousty různých kompíků (Zend také) nakonec skončil u “prasete“ (lineární kompenzátor) od GIS. Mám ho všude, od AR15, přes AK/SA až po PDW 9mm. Sice nekompenzuje zdvih, ale kurevsky zpříjemňuje komfort střelby, zvlášť na uzavřené střelnici. Nevýhodou je, že prostě špiní vnitřek zbraně. Nicméně stačí vyšroubovat vložku a máte čisté prase se směřováním hluku dopředu.
Normální kompíky jsou na uzavřené střelnici za trest, ne až tak pro střelce, ale zvlášť když stojíte ve vedlejším stavu od střelce.
1 Líbí se
Mě s mým zcivilněným vojenským střelivem s ocelovým jádrem stejně na uzavřenou střelnici nepustí (slovy správce střelnice: „přece byste nám to tady nechtěl zapálit“ 
), takže mi to nevadí.
Špinění navíc je mi taky jedno, stejně tu pušku po každé střelbě musím prolít horkou vodou.